Dan Bárta: zprubněte třídění a uvidíte, co se stane!

Na začátku června jste si mohli na našich stránkách přečíst část rozhovoru s Danem Bártou, který je tváří letošního ročníku projektu ČISTÝ FESTIVAL. Nyní přinášíme úplné znění rozhovoru, který jsme redakčně neupravili. Prostě servírujeme Dana takového, jaký je. Kdo by se chtěl s Danem setkat osobně, může to vyzkoušet již tuto neděli na Benátské noci. V podvečer bude k zastižení na našem stánku Zelený bod, večer pak předá pořadatelům certifikát ČISTÝ FESTIVAL. A teď již slíbený rozhovor:

V roce 2012 ses stal tváří projektu Čistý festival. Proč se Dan Bárta rozhodl podporovat třídění odpadu?

Třídění odpadu je prospěšná věc, ne? Já si nejednou v závějích kelímků říkal, kam se to všechno vysype. ale střízlivěji si dneska v podstatě už neumím představit Středoevropana, který by se rozhodl nepodporovat třídění odpadu. A taky to koření v tom, že se tu a tam angažuji v ochraně přírody a s tím souvisejícími věcmi, s občanskou odpovědností k prostředí, aby taky zazněla nějaká ta suchařina. (smích)

Vyzkoušel sis někdy třídění odpadu na letních festivalech?

Popravdě nevím, jestli ty popelnice u pódia jsou barevný, nebo šedivý, ale zase na druhou stranu, jak vidím barevnej kontejner, rozděluju automaticky, už jako reflexivně, třeba i krabku od cigaret, celofánek sem, box tam a ten staniol… tak třeba taky tam.

A co doma, třídíš tam odpady?

Třídím, samosebou. trochu lemplačím v papíru poslední dobou, přiznávám, ale jinak třídím. Dokonce i suším pečivo a skořápky mámě pro slepice, ale na to jsem zvyklý, to se u nás dělalo, co si na sebe pamatuju.

Na co bys recykloval svoje, petky, kelímky, papíry a skleněné láhve?

Těžká otázka, nevím, nepřemýšlel jsem o tom. Kdybych to měl řešit vážně, musel bych znát náklady jednotlivých výrob a tak. Jestli je levnější lahve roztřídit, vymýt a znova naplnit, nebo rozdrtit, roztavit a znova nalít do forem… Takhle daleko nejsem, abych se orientoval ve výrobách, třídění je jedna věc, smysluplná recyklace druhá. Ale asi na obaly bych to recykloval. Lidi potřebujou mít každou volovinu zabalenou zvlášť, asi jim to připadá luxusní, tak na ty obaly. Teď mě maně napadá, jestli by se nedala z petek udělat recyklovaná krabka na cédéčka třeba. Když se to koneckonců jednou rozdrtí a roztaví, plast nebo sklo, to je jedno, tak se to dá nalít do lecjaký formy…

Hodně cestuješ po světě. Setkal ses někdy s nějakým zajímavým způsobem třídění odpadů?

No, upřímně řečeno, jezdím spíš do destinací, kde si lidi s takhle civilizovanými návyky hlavu moc nelámou, takže jsem se spíš setkal s neuvěřitelným bordelem. Ve Swazilandu, tedy na hraničním přechodu z JARu do Swazilandu, vám všechno, co si koupíte, zabalí do černého mikrotenového pytlíku. Chlápek si koupí pikslu piva, prodavačka mu ji strčí do pytlíku (tím se asi na světě symbolizuje pokrok, balením zabaleného), on zaplatí, ujde metr, pikslu z pytlíku vyndá, otevře ji, pytlík odhodí, vítr jej vezme… Krajina tam je tmavě hnědá, prašná, suchá na troud, monotónní, s trnitými, nízkými, drobnolistými stromy. Z každého vlají desítky černých igelitek jako smuteční fábory, lidé jsou hubení, tak zvláštně bezprizorní, každý třetí je HIV pozitivní, každý pátý má žloutenku, tuberkulózu, salmonelózu nebo jinou parádu – to kdyby chtěl být u nás někdo hrozně chudý a nešťastný…

V Indii, v Munnaru, je zase hotel – celkem slušný – jakkoliv ze záchoda vede trubka dlouhá, trochu šikmo dolů rovnou nad řeku… V každém pokoji je koš vyložený igelitem. ráno přijde hodný mladík, usmívá se na celý vesmír, pytel vymění za čistý, prázdný. Všechny ty zpola plné sesype do velkého koše, projde chodbou mezi pokoji až na balkon a začne třídit. Vyndá všechny velké petky, vyhrabe víčka a petky pečlivě uzavře. Pak je jednu po druhé nahází s rozmachem a dojemnou vážností přímo do proudu řeky. Fatalistickým, meditativním okem je pozoruje, ty milé loďky poselství dobra, víry, míru, jógy, duchovna, vibrací, pozitivní energie a harmonie, jak mezi kusy betonu a hromadami hadrů a shnilé zeleniny poskakují kalnou vodou, dokud nezmizí v zákrutu za horou odpadků, opuštěny a ponechány napospas přírodě, chmch, na své strastiplné pouti na sraz všech petlahví světa, do oceánu. Pak chvilku stojí jen tak. Klakson autobusu jej vytrhne z milostiplného snění. Zpřítomní se, drobně otřese. Zbytek z koše vysype nevzrušeně přes zábradlí hotelového balkonu a jde si dát čaj. Jo, a v USA můj kamarád, starý pán, ředitel přírodopisného muzea v Tacomě ve výslužbě, má krom jiného takovou krabici pod dřezem, kam odkládá hliníkové plechovky, viděl jsem to, když jsem byl před deseti lety u něj na návštěvě…

Vzkázal bys něco návštěvníkům festivalů, kteří třídí odpady?

Vlastně nic moc, jen, že stejně jako oni věřím, že to je k něčemu dobrý.

A nějaký vzkaz pro ty, co ještě na fesťácích netřídí?

Zprubněte to, schválně, co se stane!

danbartajpg